Tajemství tuko-proteinových jednotek
vloženo 10. května 2018 (HK)
Jedním z dotazů ohledně nízkosacharidové vysokotukové stravy, zejména u diabetiků 1. typu, je – jak velká je potřeba inzulinu na pokrytí bílkovin a tuků ve stravě.
Diabetici na běžné vysokosacharidové stravě pozorují „druhou vlnu“ vzestupu hladiny krevního cukru začínající 3-4 hodiny po jídle s vyšším obsahem sacharidů, bílkovin a tuků. Tento fenomén je známý také jako „pizza efekt“, protože pozdní a déle trvající hyperglykémie jsou známým nežádoucím efektem tohoto oblíbeného jídla. Podobný opožděný a prodloužený vzestup glykémie ale mají i jiná jídla s vyšším obsahem sacharidů, bílkovin i tuků současně, např. tradiční knedlo-vepřo-zelo nebo pozdně večerní letní grilování, které má pak na svědomí „záhadně“ vysoké ranní glykémie.
Opožděné vyšší glykémie jsou často nesprávně vysvětlovány přeměnou tuků a bílkovin na glukózu. Část bílkovin, zejména při větší porci, je skutečně játry následně přeměňována na glukózu, ale tuky nikoliv. Savci postrádají potřebný enzymatický aparát pro přeměnu mastných kyselin na glukózu. Vyšší obsah bílkovin a tuků však zpomalí vstřebávání sacharidů, proto je vzestup glykémie po takových jídlech pomalejší. Další příčinou pozdně vyšší glykémie je kromě zpomaleného vstřebávání sacharidů a přeměny části aminokyselin z bílkovin na glukózu také to, že se glukóza dostává do oběhu spolu se vstřebanými tuky (cca 3-4 hodiny po jídle). Zvýšená nabídka obojího současně (glukózy i tuků) způsobí, že v cirkulaci zůstávají o něco déle, než je buňky zvládnou zpracovat. U zdravých jedinců bez cukrovky se situace vyřeší vyšší produkcí inzulinu, která urychlí zpracování glukózy i tuků, zatímco u diabetika nastává prodloužené období hyperglykémie a hyperlipidémie (zvýšené hladiny krevní glukózy i tuků). Situace se dá zlepšit propočtem tzv. tuko-proteinové jednotky, tedy inzulinu navíc, který se aplikuje formou rozloženého bolusu na inzulinové pumpě nebo formou další dávky krátce působícího inzulinu inzulinovým perem cca 3 hodiny po jídle.
Na nízkosacharidové stravě diabetici nemusí aplikovat k jídlu buď vůbec žádný inzulin (při dostatečně zachovalé vlastní sekreci inzulinu) nebo malé dávky v závislosti na množství sacharidů v jídle (i sladší zelenina nebo mléčné výrobky obsahují sacharidy) a někteří (ne všichni) pacienti také při větší porci bílkovin.
Potřeba inzulinu na pokrytí sacharidů i bílkovin je velmi individuální a nelze dát univerzální návod. U pacientů, kteří musí pokrývat inzulinem také porci bílkovin, ale zpravidla platí, že potřebná dávka inzulinu je zhruba třetinová oproti dávce nutné ke stejnému množství sacharidů. Pokud by tedy například diabetik, který potřebuje 1 j krátkodobě působícího inzulinu na 10 g sacharidů, měl jídlo typu volská oka s restovanou zeleninou s obsahem 10 g sacharidů a 30 g bílkovin, pak na takové jídlo potřebuje celkem 2 j krátkodobě působícího inzulinu (1 j na sacharidy a 1 j na bílkoviny). Jídlo je současně bohatší na tuky a vlákninu, které zpomalí vstřebávání sacharidů (a tvorba glukózy z bílkovin je přirozeně opožděná), proto inzulin stačí aplikovat těsně před jídlem nebo po jídle (pro srovnání – při obvyklém jídle, kde jsou hlavní složkou sacharidy, se inzulin v případě tzv. krátkodobě působících inzulinových analog musí aplikovat 10-15 min před jídlem). Tuko-proteinová jednotka, tedy rozloženě nebo opožděně aplikovaný inzulin navíc při běžné stravě, tedy není totéž, co inzulin potřebný na pokrytí nízkosacharidového jídla u LCHF stravy. Jídla s velmi nízkým obsahem sacharidů (do cca 10 g) a obvyklým (tedy ne nadměrným) množstvím bílkovin obvykle nevyžadují žádnou nebo jen velmi malou dávku inzulinu (1-3 j) s předvídatelným efektem (žádné hyper ani hypoglykémie).