vloženo 15. 7. 2017 (HK)

Co by měl diabetik vědět, než přejde na nízkosacharidovou stravu

Upozornění: Následující informace mají obecný informační charakter a nemají za cíl nahradit konzultaci s lékařem.

Nízkosacharidová strava je nepochybně jednou z cest k výborné kompenzaci cukrovky (tj. udržení hladin krevní glukózy v optimálním rozmezí), v řadě případů cukrovky 2. typu dokonce umožňuje udržet normální hladiny krevní glukózy i bez nutnosti medikamentózní léčby. Pokud člověk užívá antidiabetické léky, například inzulinem, je třeba vždy o změně stravy informovat ošetřujícího lékaře, protože medikace nemusí být slučitelná s nízkosacharidovou stravou a mohla by při změně způsobu stravování způsobit vážné komplikace. U některých léků je po změně stravy nutné snížení dávek, u některých je nezbytné jejich vysazení.

Jaká léčba vyžaduje úpravu po přechodu na nízkosacharidovou stravu a proč:

1. Léčba inzulinem

V léčbě diabetu se používá několik druhů inzulinů. Základními typy jsou rychle působící inzulin (např. Novorapid, Humalog, Apidra, Actrapid, Humulin R, Insuman Rapid), který se aplikuje před jídlem, a pomalu působící „bazální“ inzulin (např. Levemir, Lantus, Toujeo, Abasaglar, Insulatard, Humulin N, Insuman Basal), který se aplikuje 1-2x denně. Diabetik 1. typu zpravidla potřebuje oba typy inzulinu. Někteří diabetici 2. typu používají pouze bazální inzulin na noc, někteří však potřebují oba typy inzulinu, podobně jako diabetici 1. typu. Méně často se v léčbě cukrovky používají smíšené typy inzulinů (např. Novomix, Humulin M, Humalog mix, Insuman comb), které obsahují různý poměr rychle a pomalu působícího inzulinu.

Rychle působící inzulin se aplikuje před jídly a je určen k pokrytí sacharidů v jídle. Používá se také v případě nutnosti snížit vysokou glykémii. Pokud diabetik přejde na nízkosacharidový způsob stravování, jeho potřeba rychle působícího inzulinu se výrazně sníží. Pokud by aplikoval stejné dávky, pak po jídle s minimálním obsahem sacharidů hrozí hypoglykémie.

Řada diabetiků má od lékaře přepsány stálé dávky inzulinu. Spolu s dávkami inzulinu je jim předepsána také dieta, ve které mají přesně určeno, kolik gramů sacharidů mají sníst k jednotlivým jídlům – ne více, ale ani méně – tak, aby byly sacharidy pokryty určenou dávkou inzulinu. Při přechodu na nízkosacharidovou stravu je tedy nezbytně nutné se s lékařem domluvit na změně dávkování inzulinu.

O něco snazší situace je u diabetiků, kteří byli zaučeni ve „flexibilním“ dávkování rychle působícího inzulinu. To znamená, že si dávku rychle působícího inzulinu před jídly umí samostatně upravovat v závislosti na glykémii a množství sacharidů, což vyžaduje znalost počítání sacharidů a měření glykémie před každým jídlem. Po přechodu na nízkosacharidovou stravu si tito pacienti dávku inzulinu před jídly adekvátně sníží.

Bazální inzulin pokrývá základní potřebu inzulinu nezávislou na jídle. Dávka bazálního inzulinu se u diabetika 1. typu po přechodu na nízkosacharidovou stravu zpravidla nemění. Potřeba bazálního inzulinu se však může snížit, pokud dojde ke zlepšení citlivosti na inzulin. To se týká řady diabetiků 2. typu, v některých případech může být inzulin zcela vysazen. Dávka bazálního inzulinu se však může snížit i u některých diabetiků 1. typu – zvláště, pokud měli nadváhu a díky nízkosacharidové stravě se začnou zbavovat přebytečného tuku.

2. Léčba tabletkami, které zvyšují sekreci inzulinu

Jedná se o léky používané v léčbě cukrovky 2. typu. Patří mezi ně léky ze skupiny derivátů sulfonylurey (např. Diaprel, Gliklazid Actos, Gliklazid Sandoz, Amaryl, Glimepirid Mylan, Maninil atd.) nebo léky ze skupiny glinidů (např. Repaglinid). Užívání těchto léků předpokládá pravidelnou stravu s obsahem sacharidů. Při nízkosacharidové stravě hrozí při jejich užívání závažná hypoglykémie a je nutné snížení jejich dávky nebo častěji jejich vysazení.

3. Léčba glifloziny (SGLT2 inhibitory), které zvyšují vylučování glukózy do moči

Jedná se o léky, které snižují zpětné vstřebávání glukózy v ledvinách a zvyšují tak vylučování přebytečné glukózy do moči (samostatně např. Jardiance, Forxiga, Invokana nebo v kombinaci s metforminem – Xigduo, Vokanamet, Synjardy). Používají se u cukrovky 2. typu a léčba těmito léky opět předpokládá, že se pacient stravuje obvyklou stravou s převahou sacharidů. Díky jejich působení se významná část krevní glukózy (jejíž zdrojem jsou sacharidy ve stravě) vyloučí močí a metabolismus je nucen částečně přejít na spalování tuků. Nutnou podmínkou léčby je dodržování pitného režimu, protože při vylučování glukózy močí hrozí dehydratace. Vzácnou, ale závažnou komplikací léčby těmito léky, je rozvoj diabetické ketoacidózy, jejíž mechanismus není spolehlivě objasněn. Nízkosacharidová strava může vést k nutriční ketóze, která není škodlivá, naopak, je léčebným cílem. Při léčbě glifloziny však může snížení příjmů sacharidů ve stravě zvýšit riziko nebezpečné ketoacidózy vyvolané glifloziny. Léčbu těmito léky je nutné při nízkosacharidové stravě ukončit.

4. Léčba vysokého krevního tlaku

Vysoký krevní tlak často doprovází cukrovku, zejména 2. typu. Na jeho vzniku se významně podílí vysoké hladiny inzulinu, které jsou potřeba při snížené citlivosti na inzulin (inzulinové rezistenci). Při nízkosacharidové stravě se citlivost na inzulin zpravidla zlepší, což může vést k poklesu krevního tlaku. Pokud člověk užívá léky na snížení krevního tlaku, může změna stravy vést ke snížení jejich dávky, případně úplnému vysazení, jinak hrozí hypotenze – velmi nízký krevní tlak s rizikem přechodné ztráty vědomí a poranění při pádu. Pokud tedy člověk užívá léky na tlak, je vhodné pravidelně měřit a v případě opakovaných nižších hodnot (≤ 120/80) konzultovat úpravu léčby s lékařem.