eslazeno: Hanka Krejčí v odpovědích na otázky Michala Vítů z magazínu Run odkrývá důležité souvislosti mezi diabetem, fyzickou aktivitou a výživou.
Michal Vítů: O přínosu pohybu pro nemocné cukrovkou se mluví často. Jaká pohybová aktivita se však hodí více, jaká méně a proč?
Hana Krejčí (HK): S cukrovkou je slučitelná prakticky jakákoliv pohybová aktivita, včetně vrcholového sportu. Dříve to tak nebylo, ale s dnešními možnostmi, jako jsou moderní typy inzulinů, způsoby aplikace inzulinu a další technologie, zejména využití glukózových senzorů, je to možné. Pro diabetiky tedy platí totéž, co pro ostatní: pokud to lze, určitě sportovat a sportovat tak, aby sport vedl ke zdraví a ne k trvalé invaliditě.
Jiná situace je samozřejmě u diabetiků se závažnými komplikacemi diabetu, nekorigovanou hypertenzí (vysokým krevním tlakem), s onemocněním srdce, po infarktu atd. I u nich je vhodná přiměřená fyzická aktivita, ale pod dohledem lékaře a fyzioterapeuta.
Co z tohoto pohledu soudíte o klasickém vytrvalostním běhu?
HK: Že je to krásná disciplína, vhodná i pro diabetiky.
Nač si jedinci postižení cukrovkou musí dát při sportu obzvláště pozor?
HK: Zvláštní pozor by měli dát na tři hlavní oblasti:
1) Na hypoglykémii (nízkou hladinu cukru, která by mohla vést až k bezvědomí). Její riziko je pouze u pacientů léčených inzulinem a u některých léků, které se používají v léčbě diabetu 2. typu. Aby nedošlo v souvislosti se sportem k hypoglykémii, je třeba upravit dávkování léků, sportovní aktivitu vhodně plánovat, sledovat si průběžně hladinu cukru (glykémii) a včas reagovat – podle potřeby doplňovat sacharidy. Riziko hypoglykémie přetrvává i řadu hodin po ukončení fyzické aktivity – potřeba inzulinu je přechodně podstatně snížená. Menší riziko hypoglykémie a snazší opatření mají pacienti adaptovaní na nízkosacharidovou stravu. Svaly v jejich případě více využívají tuky (mastné kyseliny) a méně glukózu.
2) Silové sporty nebo maximální zátěž jakékoliv aktivity, ale také prosté vzrušení třeba před závodem, způsobí naopak přechodnou hyperglykémii (zvýšenou hladinu krevního cukru). Na ni je zpravidla lepší nereagovat – glykémie začne sama s pokračující zátěží klesat, i když individuálně si to přece jen nějakou úpravu inzulinu může vyžádat. Někdy to vede k obavám až frustraci, zda se sport u diabetika vůbec vyplatí, když mu rozkolísá glykémie. Odpověď je jednoznačně ano – benefity fyzické aktivity vysoce převyšují rizika přechodného kolísání glykémií.
3) Zvýšená opatrnost a volba vhodné sportovní aktivity (a obuvi!) je nutná u pacientů s dlouhotrvajícím diabetem, kteří již mají diabetickou neuropatii (poškození nervů). Ti mohou mít zhoršenou koordinaci a tedy i riziko úrazů. Díky necitlivosti končetin si také snadno mohou způsobit defekt (např. kvůli kamínku v botě, který necítí). Sport je také rizikový u diabetiků s poruchou rozpoznávání hypoglykémie. Pomocí je využívání glukózového senzoru s alarmem na hrozící hypoglykémie.
Je u této skupiny lidí velký rozdíl, zda s běháním (sportem) teprve chtějí začít či v tom chtějí “pouze” pokračovat?
HK: Ano, ale to platí nejen pro diabetiky. Pro úplné začátečníky a zejména starší pacienty, s nadváhou, s komplikacemi, je určitě vhodné začít chůzí, pokračovat rychlejší chůzí a teprve poté (a velmi individuálně) běhat. Při obezitě je s ohledem na zátěž pro klouby a oběhový systém vhodné s běháním počkat až na potřebnou redukci váhy.
Sami diabetici se shodují, že tato nemoc je hodně o přístupu, i k jídlu. Můžete poodkrýt a stručně vysvětlit přínos “nízkosacharidové” stravy, již hojně vyznávají zejména v severských státech?
HK: Nízkosacharidová strava sníží nejen riziko hypoglykémie v souvislosti se sportem, ale celkově usnadní úpravu léčby a sníží potřebu dojídat se sacharidy během fyzické aktivity. K pochopení, proč tomu tak je, nejprve zopakování fyziologie. Pracující sval využívá jako zdroj energie mastné kyseliny i glukózu v různém poměru (více glukózu u silových sportů a při maximálním výkonu, více mastné kyseliny u mírné až střední vytrvalostní zátěži). K mobilizaci mastných kyselin z tukové tkáně je potřeba pokles inzulinu. K využití glukózy pracující sval inzulin nepotřebuje (na rozdíl od situace v klidu) a vyšší inzulin by způsobil hypoglykémii, což je další důvod, proč hladina inzulinu během sportu klesá. Celkově je tedy během sportu (a u větší a delší zátěže ještě po dobu několika dalších hodin) potřeba inzulinu snížená.
Co je třeba u diabetika na běžné stravě s převahou sacharidů? Diabetik na inzulinových perech má stálou hladinu bazálního inzulinu, který si aplikuje jednou denně a před každým jídlem se sacharidy si navíc aplikuje dávku krátkodobě působícího inzulinu. Aby nedošlo k hypoglykémii, musí fyzickou aktivitu zařadit buď v době, kdy odeznívá účinek tohoto krátkodobého inzulinu (zpravidla za 3-4 hod) nebo výrazně snížit dávku inzulinu k jídlu, pokud plánuje sportovat už po jídle. V obou případech je také zpravidla nutné doplňovat sacharidy během sportu (á 30-60 min) a po něm, protože snížení inzulinu obvykle není dostatečné a svaly „jedou“ více na glukózu než na mastné kyseliny. O něco snazší situace je na inzulinové pumpě, na které lze v souvislosti se sportem upravit i dávku bazálního inzulinu.
Diabetik na nízkosacharidové stravě aplikuje mnohem menší dávky inzulinu k jídlu, případně vůbec žádné. Jeho metabolismus (včetně metabolismu svalů) je navíc daleko lépe adaptován na větší využití mastných kyselin a potřeba glukózy je nižší. Někteří diabetici (ale i nediabetici na LCHF) také pozorují toleranci nižších glykémií, protože současně mají jako zdroj energie ketolátky, ale je to velmi individuální.
Na jedné straně nemocných kvapem přibývá, ale zase se toho o cukrovce více ví. Mají tito lidé naději na důstojný, kvalitní život? Je to tak, že zásadní vliv na to mají oni sami?
HK: Jednoznačně ano. Diabetik, který o sebe pečuje (včetně pohybu a nekouření) a využívá současné možnosti léčby, má naději na stejně dlouhý život bez diabetických komplikací, jako nediabetici. Dokonce se může ve zdraví dožít i vyššího věku než jeho vrstevníci, kteří sice nemají cukrovku, ale mají nezdravý životní styl. Chtěla jsem dodat paradoxně, ale vlastně v tom žádný paradox není.
Zdroj: HK